After Olomouc

Hola amigos! Takovou atmosféru jako při včerejším utkání s Villarrealem jsem ještě nezažil. Když zaplněný stadion spustil před začátkem klubovou hymnu a do toho se rozjela ještě světelná show, byl to neuvěřitelný zážitek. Doma jsem už sice za Sevillu nastoupil, ale zápas v lize se s předkoly Evropské ligy v tomhle ohledu nedá srovnat, bylo to o několik úrovní výš. Bylo to asi dané i tím, že proti sobě nastoupily sedmý a pátý tým loňského ročníku, dva špičkové a vyrovnané týmy. Takže si určitě dokážete představit ten frmol na hřišti, rychlost je prostě v La Lize úplně jiná než to, na co jsem byl poslední čtyři roky zvyklý. Byly tam pasáže, kdy se hra rozjela a nezastavila se třeba deset minut. I proto jsem měl šest přímých střel na branku, takže jsem si včera docela zachytal. Měl jsem ze svého výkonu dobrý pocit, jenže já bych to klidně vyměnil za to, že bychom vyhráli. Šancí jsme na to měli dost, ale měli jsme i smůlu, protože jsme jednou trefili tyč, a aby toho nebylo málo, ještě se nám zranil obránce Sergio Escudero, který si vykloubil loket úplně stejně jako Dominik Mašek z Bohemians. Doufám, že se rychle uzdraví, protože je pro nás hodně důležitý. Mít šest bodů po dvou kolech by bylo super, ale zase jsme neprohráli se soupeřem, který by měl být v jedním z našich největších konkurentů v tabulce, a to také není špatné. Kvůli počasí jsme hráli až od 22.15, což je vlastně úplně nejzažší možný čas ve španělské lize. Takhle pozdě jsem hrál úplně poprvé, končili jsme až těsně před půlnocí, takže to byl pro mě velký nezvyk. Tím pádem jsem pak usnul až někdy ve čtyři ráno, a to jsem se ještě musil nutit, abych byl ráno schopný vstát!